Po čase se vracím k reflexi vysílání rozhlasové stanice Rádio Prostor. Proč? Protože se opět změnilo jeho vysílací schéma, a to je pro mě důvod se na pár hodin a dnů zaposlouchat do dané stanice a zjistit, co na to říkám, jak se mi změna líbí, co bych na ni ocenil a naopak, co mě na změně mrzí. A vy si to nyní můžete, samozřejmě zcela dobrovolně, přečíst a nahlédnout tak, opět, maličko do mé hlavy. Stojí vám to za to? Ano? Tak začínáme.

O předchozích změnách na Rádiu Prostor, včetně podrobného laického rozboru jeho úplně prvního dne vysílání, jsem v Klubu rozhlasové analytické publicistiky psal vícekrát (např. zde). Posledně jsem poměrně negativně hodnotil skutečnost, že se Rádio Prostor stalo čistě podcastovým rádiem. Prostě to není můj šálek kávy. Stanici jsem přestal zcela poslouchat. Zcela, tedy beze zbytku. Ani omylem jsem si ji nenaladil, ani jsem po ní netoužil, přestala mě zcela zajímat.

O to s větším nadšením jsem přijal informaci o návratu proudového vysílání, které v současné době je vyráběno ve všední dny od šesté do dvanácté ranní, resp. dopolední, a poté odpoledne a večer v čase mezi šestnáctou a devatenáctou hodinou. Z toho plyne, že podcastová část se smrskla na časy mezi dvanáctou a šestnáctou, a mezi devatenáctou a koncem vysílání před půlnocí.

Co napsat o těchto proudových blocích, tedy o ranně dopoledním, a odpoledně večerním vysílání hudby a reportáží, úryvků z různých pořadů, úryvků z rozhovorů, anotací na pořady, čtení zpráv, a dalších obsahově různorodých vstupů moderátorů? Je to dobré, líbí se mi to. Vlastně se to podobá ČRo 1 Radiožurnálu, ale to není na škodu, oboustranně. Ostatně, co chcete vymyslet jiného, když chcete vysílat tento koncept? Takže za mě velmi vítám tuto změnu a Rádio Prostor opět občas ladím v době proudového vysílání.

Hudební složka je z části podobná písním typu Radiožurnálu, doplněná sem tam rockem nebo takovou hudbou ostřejší, což lze jistě kvitovat. Hudební výběr je stejně individuální a nevděčný, jako jsou chutě, vůně a barvocit.

Z hlediska čistě společensko-politického obsahu bych ocenil, že Rádio Prostor dává prostor osobnostem, které dříve pravidelně vystupovaly v Českém rozhlase, ale pro své dnešní narativy, které šíří, tam již nejsou vítání. Dá se tedy možná nadneseně napsat, že Rádio Prostor je do jisté míry jemným myšlenkovým protipólem ČRo Plus a ČRo Rádia Wave. Tím je de facto zajištěna ona některými chtěná názorová pluralita. Neděje se tak na vlnách Českého rozhlasu, ale díky Rádiu Prostor v celém rozhlasovém éteru.

Je čtvrtek 17. října 2024. Dal jsem šanci i podcastům. Když už jsem se rozhodl, že napíši tento text, ať slyším vysílání po celý den jako celek.

Jako první jsem vyslechl pořad (podcast) Porada Echa (odkaz), ve které byl hostem Jiří Čunek a mluvilo se o KDU-ČSL, o politice, o všem, co s dnešní lidovou stranou souvisí a to nejen s ohledem na víkendový stranický volební sjezd, ale také v souvislosti s angažmá ve vládním půdorysu Petra Fialy. Pořad se mi ze dvou třetin líbil, nebyl veden agresivně, host měl dost prostoru se vyjádřit, komentovat, sdělovat své myšlenky. Čemu jsem však nerozuměl, je množství moderátorů na jednoho hosta, zde byli čtyři. Což samo sebou vede k tomu, s ohledem na skutečnost, že se každý novinář chce prosadit, že si skáčou do řeči. A to se také vydatně dělo. Nelíbí se mi skákání do řeči obecně, o to více v rádiu. Jako druhou skutečnost, kterou jsem však možná jen nepochopil, byla jistá pejorativní nitka, kterou šlo po několik minut v druhé polovině pořadu zaznamenat v souvislosti s „válkou“, která svým způsobem je právě novináři podporována, mezi městem (rozuměj Prahou) a venkovem (rozuměj a priori Moravou). Nicméně, jak se říká, proti gustu … a pokud to zvedne poslechovost, účel světí prostředky.

Jako druhý jsem si vyslechl pořad (podcast) Med & Peří (odkaz), dnes na téma a s názvem „Woke“. Pořad (podcast) připravují a hovoří (diskutují) v něm pánové Bořek Slezáček a David Shorf. Téma je mi velmi blízké, zajímám se o woke tematiku, proto jsem si v tento čas udělal na pořad prostor, abych jej mohl v klidu poslouchat a promýšlet, co v něm uslyším. Jako pozitivní oceňuji dialog, kdy jeden z hlasů hovořil spíše pro podporu woke narativů, druhý byl mírně proti. Který z pánů byl ten a který onen, neumím napsat, neboť tyto pány neznám, tím pádem jsem nedokázal podle hlasu poznat, kdo zrovna hovořil. Co se mi nelíbilo, bylo opět občasné skákání do řeči. Co však považuji za poněkud dramatičtější a znatelně méně akceptovatelné, aspoň pro mě jako posluchače, je skutečnost, že ve všední den v čase mezi třináctou a čtrnáctou hodinou zní z vln Rádia Prostor slova jako piča, sere, prdel, hajzl, vole, chcát, jebat. Když budu chtít vložit tento text, tuto reflexi vysílání, na sociální sítě, může se stát, že mi to sociální síť pro vulgarismy v textu obsažené odmítne zveřejnit, smaže, a můj účet může být až zablokován.

Je skutečně naprosto v pořádku, aby tato slova a jejich tvary byly součástí vysílání rozhlasové stanice Rádia Prostor? Možná se pletu, možná byla změna zákona, možná Rada pro rozhlasové a televizní vysílání (RRTV) nemá důvod se zabývat Rádiem Prostor. Jedna skutečnost je však platná vždy: není-li žalobce, není soudce.

Jako třetí jsem si poslechl pořad (podcast) a to Hrot Pavla Štrunce (odkaz). Pořad (podcast) se mi líbil, byl veden klidně, věcně, bez nátlaku na obou stranách. Vydařený pořad. Opět obsahoval vulgarismus, ale oproti tomu, co zaznělo v předchozí vysílací hodině, to byl jen slabý čajíček, který možná běžný posluchač ani nepostřehne.

Na závěr jsem si poslechl poslední v tento den vysílaný pořad (podcast) Prostor pro dva (odkaz). Moderoval Marek Stoniš, hostem byl Mikuláš Ferjenčík z České pirátské strany. Tématem byla digitalizace stavebního řízení, nedávný odchod strany z vládního půdorysu, a další témata. Marek Stoniš jako moderátor vedl debatu v klidu, bezkonfliktně, bez útoků, bez neustálého omílání správných narativů tak dlouho, než host buď ze studia odejde, nebo se rozčílí, nebo konečně odpoví tak, jak moderátor a narativ správných názorů očekává, tak jak to můžeme občas zaznamenat v některých jiných pořadech některých jiných rozhlasových stanic. Prostor pro dva s Markem Stonišem tedy hodnotím kladně.

Po předchozích odstavcích mi věřím čtenář dovolí, abych stanici Rádio Prostor vyčetl silné vulgarismy, které z něj zní, a abych zůstal i nadále neposluchačem jeho podcastového vysílání. Co však oceňuji, je návrat proudového vysílání, které si zase za pár dní na nějaký čas naladím a budu poslouchat.

Zkuste i vy si naladit a poslechnout Rádio Prostor. Nebo raději ne?

David Klíma, říjen 2024