Ahoj Jirko,

se zpožděním reaguji na Tvůj tip k poslechu. Pořad si rád poslechnu. O Věře Šťovíčkové-Heroldové se dá dohledat řada informací. Kromě Tebou uvedeného pořadu Kláry Kučerové ("Zahraniční zpravodajku Čs. rozhlasu nezlomila ani StB. Dva životy Věry Šťovíčkové-Heroldové", Archiv Plus, https Dvojtečkaa2Lomítka plus.rozhlas.cz/zahranicni-zpravodajku-cs-rozhlasu-nezlomila-ani-stb-dva-zivoty-very-stovickove-8345738) před dvěma roky (24. 5. 2018) na ČRo Plus odvysílali v pořadu Portréty Davida Hertla díl "Věra Šťovíčková-Heroldová byla u všeho, co se dělo v éteru po 21. srpnu 1968. Pak přišla výpověď" (https Dvojtečkaa2lomítka plus.rozhlas.cz/vera-stovickova-heroldova-byla-u-vseho-co-se-delo-v-eteru-po-21-srpnu-1968-pak-7226180). O Věře Šťovíčkové toho mnoho nevím, většinou jsem na její jméno zaslechl ve dvou souvislostech: 1/ zahraniční africká zpravodajka, která nemohla po srpnu ´68 dál působit v Rozhlase. Pro mě jsou známější jména jako Jiří Dienstbier, Jan Petránek, která se vztahují k 60. letům. Nejsem pamětníkem, příjmení Štovíčková-Heroldová mi znělo netradičně a zapamatoval jsem si ho. 2/ podruhé jsem na její jméno narazil v souvislosti s překlady. Rád si občas přečtu cestopisnou knihu nebo knihu od autora z nějakého netradičního státu. V jednom období jsem s oblibou četl knihy afrických autorů jako třeba Meja Mwangi - Rej švábů (román keňského spisovatele, který přeložil Michael Žantovský) nebo taky Ben Okri - Hladová cesta (tlustý román nigerijského spisovatele, který přeložila právě Věra Heroldová). Afričtí autoři do knih leckdy zahrnovali témata náboženství, šamanství. Mám rád i knihy autorů tzv. magického realismu (spisovatel Salmana Rushdieho), kde se prolíná realita a fantazie a někdy se to nedá odlišit, a v podobném duchu bývají knihy afrických autorů, člověk může na svět nahlédnout jiným pohledem a zároveň se dozví něco z historie (kolonialismu), Věra Heroldová si s každým překladem dala práci a poctivě studovala reálie. Určitě má smysl, aby se na vlnách Rozhlasu připomínaly takové inspirativní osobnosti, které dokázaly obstát v historicky složitých dobách, které se svědomím a stály v souladu s ním na správné straně a které, i když zažívaly strasti a pronásledování a nepřízeň, nezatrpkly a zachovali si nadhled a úsměv a optimismus. Československý rozhlas před rokem ´89 i třeba v 60. letech byl úplně odlišný od dnešní doby, kdy je všude kolem nás množství dostupných informací, kdy existuje množství soukromých rozhlasových stanic i množství stanic Českého rozhlasu. Nabízí se otázka, jestli ještě dnes tvoří přítomnou podobu Českého rozhlasu nějaké osobnosti formátu Věry Heroldové - osobnosti, které by dokázal vyjmenovat běžný rozhlasový posluchač - nebo jestli jsou osobnosti přehlušovány vrstvami každodenních posluchači konzumovaných informací? Koho Ty, Jirko, i vy další považujete za osobnosti z řad pracovníků Českého rozhlasu (nejen ze stanice Plus)?

Odpovím jen stručně na Romanovu obsažnou stať z 9.11.2020.
Já jsem pořad o Věřě Šťovíčkové poslouchal napřed hlavně proto, že byl dobře udělán. Teprve při jeho poslechu jsem se blíže seznámil s osobností statečné paní Věry.
A kdybych měl odpovědět na otázku, které osobnosti vidím v současném Rozhlase, řekl bych: Jan Fingerland, Lída Rakušanová, Jana Klímová, Milan Slezák, David Hertl.
A další bych mohl jmenovat příště.
Jirka