Radiokniha mě ani tentokrát nezklamala. V programu stanice Plus se od 28. září objevila 8dílná četba z reportážní knihy novinářské dvojice Markéta Kutilová (1978) a Lenka Klicperová (1976). Jedná se o příběhy z válkou rozdrásané Sýrie, které v knize „Válka je mým osudem. Příběhy obyčejných lidí z Iráku a Sýrie“ vyšly v roce 2020.

Zdálo by se, že v dnešní době je více vypovídající fotografie nebo filmový materiál, ale v tomto případě má psané a díky pořadu mluvené slovo svou sílu. Obě zkušené novinářky, které se už řadu let vydávají do míst válečných konfliktů, se snaží odpovědět na palčivé otázky jako, proč se v Sýrii vlastně bojuje, zda existuje šance, že válečný konflikt skončí… Žijeme si v poklidu ve středu Evropy a dění v cizině se objevuje v médiích jen útržkovitě. Četba tak posluchači zprostředkovává dění v souvislostech a zároveň s očitým svědectvím od lidí, kterých se syrský konflikt každodenně dotýká. V neposlední řadě se v knize odráží, že jejími tvůrkyněmi jsou ženy-novinářky, které sice asi více riskují ve srovnání s muži, protože válečné konflikty jsou především konflikty mužů, ale o to více se jim daří se přiblížit obyčejným civilistům i aktérům konfliktů. Není to lehký poslech, přes slova k posluchači proudí příběhy utrpení a bezpráví, protože takové příběhy těžko zastavitelná válka přináší. Jako posluchač jsem se místy až styděl, za pokrytecké jednání nejen západních politiků, za válečnou vřavu, kterou na panství poráženého Islámského státu rozpoutalo Turecko, jinak nás spojenec v NATO. Četba ukázala bezvýchodnou situaci především syrských Kurdů, i jejich žen bojujících proti Islámskému státu, ty všechny západní země využily a hodily doslova přes palubu a nechali na pospas konfliktům, když v nich navíc zpočátku živili naději na trvalou podporu. Četba mi připomněla i brutální vraždu kurdské političky Hevrín Chalafové (1984-2019), která plnila před lety média a které se dopustili Tureckem podporovaní protikurdští bojovníci (odkaz). Válka brutálně poznamenává životy lidí. Území vzdálené pár set kilometrů od mého bydliště je mi krvavými událostmi, brutalitou i odlišným myšlením velmi vzdálené, přitom i to je svět, ve kterém žijeme a který nás ovlivňuje víc, než si myslíme. Je obdivuhodné, že obě novinářky mají sílu se vracet do míst válečného dění, protože leccos působí naprosto bezvýchodně, hlavní hybatelé totiž nejsou ve válečné oblasti. Jen víc takové radiočetby.