Sportovní zpravodajství na Plusu
Část anotace pořadu Zprávy, týkající se sportu, zněla přibližně takto: “Sportovní zpravodajství je zařazováno v případě významného společenského dopadu zmíněných sportovních událostí.”

Když jsem toto stanovení četla, rezonoval ve mně značně nelibý rozpor s vlastními zážitky při poslechu Plusu. Nikdy jsem nechápala, proč mám poslouchat například informace o tom, který hráč přestoupil do jakého klubu. Obdobně relevantní by mi připadalo zpravodajské sdělení, že obráběč Josef se přestěhoval do Ouholiček, protože v tamní kovovýrobně mu lépe zaplatí. A přestože nemám tendenci být lhostejná k cizímu utrpení, nechápu, proč by měli posluchači zpracovávat informaci, že tenistka xy má problémy s kolenem. Naše
sousedka má také problémy s kolenem, nikde se o tom nemluví a mluvit nebude, i kdyby kvůli tomu přestala vykonávat své povolání zdravotní sestry.

Některé sportovní události opravdu zajímavý společenský přesah mají. Z poslední doby si vybavím například tu o Vánocích roku 1914, kdy vojáci odložili zbraně a šli si zahrát fotbal. Ani význam sportu jako takového nechci podceňovat. Své děti ke sportu vedu, považuji ho za důležitý pro zdraví a pro osvojení jak fyzických, tak společenských dovedností. Chápu, že pro děti může být motivující se setkat s úspěšnými sportovci, kteří v nich probudí nadšení k pohybu. Proto bych chápala výskyt sportovních reportáží na rádiu Junior nebo na Déčku. Ale komu je k čemu dobré sportovní zpravodajství na Plusu?

Chápu, že i mezi lidmi, kteří se zajímají o politiku, ekonomiku, vědu a kulturu, mohou být tací, které zajímají výsledky sportovních klání. Ale od většiny ostatních událostí se ty sportovní zásadně liší. Mimo jiné i z hlediska obtížnosti získávání relevantních informací. Sportovní události jsou plánované tak, že se
dá přesně znát jejich začátek a přibližně jejich konec. Výsledky jsou dokumentované tak, že snad není potřeba se obávat přísunu zavádějících informací z jiné stanice či portálu, ba dokonce ani z neveřejnoprávního závislého média. Každý, kdo poslouchá Plus, má nepochybně k dispozici i jiný zdroj informací, který může využít v době, kdy výsledky ze sledovaného sportu očekává. Objevení zajímavé zprávy z politiky či byznysu tak přesně předvídat nemůžeme. Kromě toho si
nemůžeme být tak jistí objektivitou informací, které nám o těchto složitějších oblastech média přinášejí.

Nepochybně se liší i náročnost disciplíny novinářů zabývajících se sportem a zabývajících se politikou.
Když si představím, že lidé platící za veřejnoprávní média posílají své peníze mimojiné za to, že český novinář poletí přes půl světa natočit reportář z fotbalového zápasu, vrtá mi hlavou, že to nikomu není
divné. Zvlášť když zároveň vnímám, že například investigativní a datová žurnalistika jsou potřebné disciplíny, které jsou však příliš nákladné na to, aby se mohly rozvíjet žádoucím způsobem. Přemýšlím tedy nad tím, zda se Český rozhlas spíše než podle toho, které informace je potřeba šířit, neřídí podle toho, které informace je nejjednodušší šířit. Shánět data o dopravní situaci, počasí a sportu a vysílat je každou půl hodinu asi nikoho moc nevyčerpá. Možná kromě posluchačů.

A anotaci o tom, co by měly obsahovat zprávy, bylo jednoduší z webu rozhlasu odstranit.